Pomalu jsem otevřela oči. Opět bílo. Další den v tomhle místě. Už jsem tu 6 měsíců a už jsem se s ti nějak smířila. Sice těžko, ale nějak jo. Upřímně je to těžký smířit se s tím, že možná už nikdy nebude chodit, že se nikdy nepostavíte na nohy. Ze začátku mi taky doktoři říkali že nemam šanci se postavit na nohy, ale po několika testech mi tu šanci dávali a ještě párkrát se mi stalo, že jsem cítila šimrání na noze, tak doufám a snažím se o to abych se ještě někdy mohla postavit na nohy.
Odkryla jsem peřinu a naučeným gifem se přesunula na vozíček. S nim jsem dojela ke skříni ze které jsem si vytáhla leopardí legíny a vínový svetr. V koupelně jsem se převlíkla a vykonala ranní hygienu. Vlasy jsem měla vlnité. Zvláštní většinou když nespim v gumičce mam je potom rozházený všude, ale dneska tomu bylo jinak. Vcelku dnešní den mi přišel zvláštní, ale nějak jsem to neřešila. Malovat jsem se nemusela k čemu když za mnou někdo přijde je to buď sestřička nebo doktor. Občas se tady staví i rodiče, ale ti mají teď moc práce. Snaží se teď pořádně vydělávat, protože až se uzdravim chtějí se odstěhovat a můj názor je nezajímá. To, že já tady chci zůstat je jim úplně jedno. Nezbývá mi nic jiného než jet s nima. Jo je mi 19, ale pořádně placenou práci si najít nemůžu jelikož nemam dokončenou školu. No tak se nedá nic dělat no až se postavim na svoje nohy budu muset opustit deštivý Londýn který tolik miluju za New York.
Když jsem vjela zpátky do pokoje na nočnim stolku jsem měla položenej tác se snídaní. Čaj jsem vypila a snědla i jeden croisant, když chodim na cvičení nepřecpávám se je mi potom blbě. Nechala jsem to na stole a vyjela na chodbu. Naštěstí cesta od mého pokoje neni nějak dlouhá. Rovně, doleva a na konci chodby. Otevřela jsem dveře a vjela dovnitř. ,, Dobré ráno" pozdravila jsem doktora.
,, Ahoj Tery, tak pojď jdem na to" usmál se na mě. S doktorem Williamsem cvičim dlouho a je jedinej kterej na mě tolik netlačí a věří že se jednou na nohy postavim. Ostatní mi jenom pořád řikali že ztrácim čas.
Se šťastnou náladou jsem vjela zpátky do pokoje. Okamžitě jsem jela pro telefon a zavolala mámě. Ta to zvedla hne po prvním zvonění.
,, Ahoj mami"
,, Ahoj zlatíčko, tak co jak ti je a neměla si být na rehabilitaci?"
,, Je mi skvěle, právě jsem z ní přijela a mami?"
,, Ano?"
,, Sama jsem trochu pohybovala chodidlem"
,, No to je skvělý jen tak dál si naše šikulka. S tátou se tam zejtra za tebou stavíme tak se měj hezky a opatuj se"
,, Vy taky a pozdravuj tátu"
Telefon jsem položila opět na svoje místo. Byl právě čas oběda , ale já neměla hlad takže jsem se rozhodla, že budu dělat činnost kterou jsem nedělal hrozně dlouho. Zajela jsem do rohu pokoje a odtamtud vytáhla svoji kytaru a vrátila se zpět. Sedla si na postel a kytaru si položila na stehna. Prohrabovala jsem se texty, které jsem měla, ale v tuhle chvíli jsem si chtěla zahrát jednu písničku. Písničku do které jsem se zamilovala hned jak jsem jí uslyšela. Kytaru jsem položila na jedno stehno a začala jí ladit. Byla pěkně rozladěná. Ještě aby ne, tři měsíce jsem na ní nehrála. Přejela jsem po strunách a pokojem se začaly ozývat první tóny písničky.
Can't believe your packin your bags
Tryin so hard not to cry
Ke zvukům kytaru přibyl i můj hlas.
Can't believe your packin your bags
Tryin so hard not to cry
Když jsem dohrála oddychla jsem si a pokojem se ozval hlasitý potlesk. Otočila jsem se ke dveřím a tam stálo 5 kluků. No a nevypadali vůbec špatně. Jeden kudrnáč, blonďák, černovlasej, brunet v poružkovanym triku a ještě jeden brunet a musim říct, že ten poslední byl nádhernej. Přesně můj, ale to je jedno můj typ to bejt může pochybuju že já jsem ten jeho. Malá modrooká bruneta na vozíčku.
,, Ahoj ty jsi Teresa?" ozval se chraplavý hlas kudrnáče.
,, Ahoj, jo to jsem já, ale řikejte mi Tery. Nechcete si sednout?" ukázala jsem jim na gauč ktrerý byl v tuhle chvíli naproti mně. Tedy hned pod oknem. Kluci poslechly a sedli si, ale nevešli se tam takže si blonďáček musel sednout ke mně na postel.
,, Představovat se asi nemusíme že?" zeptal se blonďák. Vůbec sem to nechápala.
,, A to jako proč?" nechápala jsem. Nevěděla jsem kam tim míří. Kluci se na sebe podívali a překvapení se dalo z jejich tváře dost znatelně vyčíst.
,, Dobře takže já jsem Harry, tohle Louis, Zayn, Niall a ...." začal kudrnáč, teda teď už Harry a když došel k poslednímu členu, ten se zvedl a beze slov odešel. ,, Liam" dokončil to.
,, Co mu je?" zeptala jsem se Nialla.
,, Pohádal se s přítelkyní" takže má přítelkyni skvělý.
,, Aha... Tak teda proč jste tady?"
,, No tak neznáš nás, ale s klukama máme kapelu. Trochu známou a v rámci jedný akce jsme přijeli navštívit tuhle nemocnici" odpověděl mi na otázku Louis. Začala jsem si balit kytaru.
,, Jo tak známá skupina asi bych měla začít ječet co?" zasmála jsem se.
,, Jenom to ne, toho máme dost" zasmál se se mnou Harry. Kytaru v obalu jsem položila na postel a přesunula se na vozík. Kluci na mě koukla i s otevřenou pusou. Přece jenom je tohle pro lidi, kteří nemají problémy hrozně zvláštní a vždycky se na nás zvláštně koukají když se přesouváme na vozík. Vlastně jenom rukama jestli máte slabý ruce nikam se nepřesunete. Kytaru jsem si dala na kolena a jela jí dát na místi kde byla.
,,Mohla si mi říct já bych ji tam odnes" Niall.
,, To je v pohodě, ale děkuju" usmála jsem se a on na mě. Teprve až teď jsem si všimla, že má rovnátka. Troufám si říct že se k němu i hoděj je v nich hrozně roztomilej. Dojela jsem zpátky na místo, ale tentokrát zůstala sedět ve vozíčku.
,, Takže nechtěli byste mi něco o vás říct, jelikož vás neznám ani jsem neslyšela vše písničky ráda bych si něco poslechla" navrhla jsem klukům. Po tomhle se trochu uvolnili a byla s nima hrozná sranda. Vyprávěli mi jak se dali dohromady. Bylo to před skoro třemi roky v X-Factoru. Postoupili na castingu, ale v bootcampu už ne. Simon Cowell je ale nechtěl poslat domu tak je dal dohromady a oni mohli pokračovat jako skupina. Vyprávěli mi o tour na které byli a ještě kterou budou letos končit, o různých blbostech, který dělaj a různý zážitky. Násmáli jsme se teda hodně.
,, No jednou v LA Harry narazil do dveří a Niall se mu začal smát, jenomže potom do nich narazil taky" tak tohle mě rozsekalo. Z toho vyprávění a komentářů, který přidávali kluci jsem zjistila že dva vtipálci jsou právě Niall a Louis. Bylo už dost pozdě a kluci už museli jít takže jsme se rozloučili. Po jejich odchodu jsem jela do koupelny se osprchovat. Po příjemné chvilce strávené ve sprše jsem se v pyžamu usalašila v posteli a během chvilku usnula.
Zdál se mi hrozně hezkej sen. Byla jsem ve svém oblíbeném parku, bylo jaro poznala jsem to podle toho, jak všechno kvetlo. Bylo to úžasné a kouzelné místo. Seděla jsem na lavičce kousek od jezírka, kde se krásně třpytila voda pod náporem slunečních paprsků. Všechno tohle ve mě vyvolalo krásný pocit a nutkání psát. Vytáhal jsem z tašky blok a začala psát slova a do toho noty. Tuhle činnost jsem dělal jenom ve svých snech, které se mi nezdály už dobrý rok. Najednou někdo přišel a zezadu mě objal. Podle toho jak byl na mě ten dotyčný natisklí jsem poznala, že se jedná o muže. Ruce měl spojené pod mým krkem a na krku jsem cítila jeho teplý dech který mě hladil, jsem stále teplejší dech a později jsem na svém kru cítila dotyčného rty. Bylo neuvěřitelný kolik pocitů to ve mně vyvolalo. Né jenom pocit naprosté nadvlády nad vašim tělem, ale taky chvění a motýlci v břichu se tam přímo rojily. Přestal obsypávat můj krk polibky přesunul se k uchu do kterého mi zašeptal
It makes your lips so kissable
And your kiss unmissable.
Poznala jsem to. Otočila jsem se a konečně spojila své rty s těmi jeho. Byl to neuvěřitelný pocit. Po několika minutách, kdy se naše rty spojily v jedny jsme se odpojili a já konečně pohlédla do tváře onoho, který omámil mou mysl. Svou pravou tuku jsem mu dala za krk a přitáhla si ho k dalšímu polibku. Jeho ruce zabloudili k mému pasu a ty moje se prohrabovaly v jeho úžasnejch hnědejch vlasech. Odtáhli jsme se od sebe a opřeli se čely o sebe. Ruce a prsty byli propletené s těmi toho druhého. Byla to krásná chvilka a však musel to někdo zkazit.
Otevřela jsem oči, protože mě probilo klepání na dveře. Protáhla jsem se. ,, Dále" vyzvala jsem návštěvníka ranním chraplavým hlasem. Dveře se otevřeli a dovnitř stoupil kluk z mého snu. Usmála jsem se na něj.
,, Dobré ráno, promiň asi jsem tě zbudil co?" zavřel za sebou dveře a přešel k mojí posteli.
,, Tobě taky, svym způsobem jo, ale stejně bych za chvíli musela vstávat" bože takovej nádhernej kluk je u mě v pokoji a já určitě vypadám jako strašidlo.
,, Chtěl jsem se ti omluvit za ten včerejšek neměl jsem náladu a kluci o tobě včera celej večer mluvili tak jsem tě chtěl poznat" ukázal mi svůj úsměv, měla jsem co dělat abych si zase nelehla.
,, To mě těší, nechceš si sednout znervózňuje mě jak tady stojíš" zasmál se přešel ke gauči na který asi sedl. Viděla jsem na něm že nebyl ve své kůži sice ho neznám, ale tohle by dokázal přečíst každý bylo to jasně vidět v jeho tváři.
,, Jsi v pořádku? "
,, Jo jasně" přemohl se a usmál se.
,, Nech toho"
,, Čeho?" nechápal.
,, Snažíš se smát aby pak nebylo vidět, že tě něco trápí"
,, Měla by si bejt psycholožky, takhle to dělám na kluky a ty mi to zbaští a to mě znal dýl jak ty" od srdce jsem se usmála.
,, Tohle nás sice na škole neučili, ale já poznám když někoho něco trápí a přemáhá se aby to bńebylo vidět"
,, Ty vážně studuješ psychologii?" vyvalil oči.
,, Jo, byl to vtip, ale dobře mířenej" zasmál se a já konečně poznala jeho smích od srdce. ,, Tak řekneš
mi teda co se stalo?" podíval se na mě, byli jsme od sebe tak vzdálení, že jsem dokonce viděla jeho
barvu očí. Oříškově hnědá. Bože pro takovýhle oči mam slabost.Zhluboka se nadechl a zase vydechl.
Pomalu se rozpovídal o svých problémech s jeho přítelkyní Dan. Naslouchala jsem mu a můj mozek se
snažil dát dohromady nějakou užitečnou radu. Bohužel já takovýhle problémy, jako jsou manželské
a podobné hádky řešit neumím, jelikož sama jsem vztah měla před více než rokem.
,, Liame já vážně nevim v tomhle mam hodně málo zkušeností, ale zkus tomu dát čas třeba se to
spraví" usmála jsem se na něj.
,, Děkuju Tery, kluci měli pravdu jsi vážně skvělá"
,, Ráda pomáhám" Jsem ráda že se ozvalo klepání na dveře jinak by totiž nastoalo to trapné ticho.
,, Slečno Charlesová pan doktor Williams vás prosí jestli byste nemohla jít dneska na rehabilitaci zítra musí neodkladně něco vyřídit" mluvila na mě mezi dveřmi sestřička. Podívala se na noční stolek, kde před nějakou dobou položila tác se snídaní. ,, Už zase jste nic nesnědla?" podívala se na mě přísnym pohledem.
,, Slibuju že se pořádně najim na obědě" usmála jsem se na ni. Usměv mi opětovala, vzala tác a vyšla z pokoje. Já si odkryla nohy a chtěla se přesunout na vozíček, ale zastavili mě v tom Liamovi ruce. Podívala jsem se na něj.
,, Co chceš já ti to podám"
,, Zvádla bych to sama, ale jak myslíš. Prosim tebe ze skříně mi vyber nějaký legíny a něco k tomu" přešel ke skříni a přehraboval se v ní. Nakonec vytáhl černé leginý s batmanem a i stejné tílko.
,, Batman, to jako vážně?"
,, Co, nelíbí se ti snad?"
,, Radši to sem hned dej nebo to nestihnu" vytrhla jsem mu to z ruky a čekala kdy odejde, ale on ne ještě se rozvalil na gauč. A ještě se mě přiblbe zeptal.
,, Na co čekáš?"
,, Začínám pochybovat o tvém rozumu, protože třeba na to až odejdeš a já se budu moct převlíknout?"
,, Ale mě to nevadí klidně se převlíkni tady"
,, To je sice hezký, že tobě to nevadí ale vadí to zase mě takže..." ukázala jsem na dveře ,, ven" usmál se a šel.
,, Cvok, stejně jako ostatní" zasmála jsem se sama pro sebe. Oblíkla jsem se a ještě ci vzala černý conversky, trochu si pročísla vlasy a už jsem vyjížděla s vozíkem na chodbu. Liama jsem nikde neviděla. On šel domu a ani se se mnou nerozloučil, tak to zabolí. Jela jsem na to samé místo jako včera. Zastavila jsme se před dveřmi, protože jsem slyšela z místnosti hlasy. Myslela jsem že budu něčemu rozumět, bohužel ne. Otevřela jsem dveře a vjela dovnitř. Williams se tam bavil s Liamem a docela si spolu rozuměli.
,,Dobrý den" pozdravila jsem.
,, Ahoj Tery tak pojď jdem na to" usmála jsem se a začli jsme se cvičením. LIam tam byl celou dobu se mnou. Podporoval mě a to mi dodávalo sílu a větší naději, že se přece jednou postavim na nohy.
Dny, týdny a měsíce ubíhali jako voda Liam za mnou chodil když měl čas, stavili se tu i ostatní, ale
s Liamem jsem strávila nejvíce času. Chodil se mnou na rehabilitace a pomáhal mi. Během toho jsem
se do něj bezhlavě zamilovala. Zrovna byl dva měsíce v Americe a v tu dobu já už začala chodit. Bylo
mi to líto, ale ještě víc mě mrzelo, že když se měl vracet já v tu dobu odlítala do New Yorku. Na
recepci v nemocnici jsem mu nechala dopis.
Liame s rodiči jsme odjeli pryč, nechtěli tady dál zůstávat. Na místě kde jsem málem přišla o možnost
chodit. Je to pro mě hrozně těžký to tady opouštět, místo kde jsem od mala vyrůstala, lidi se kterejma
jsem se spřátelila, ale hlavně mě mrzí že musim opustit tebe a kluky. Byli jste pro mě jako bráchové,
teda až na tebe tebe jsem jako bráchu nikdy nebrala a myslim si že už nikdy brát nebudu. Pozdravuj
kluky a dál dělejte to co vás baví budu na vás vzpomínat.
S Láskou Tery
Miluju tě
O 6 měsíců později
,, Tery dělej nebo přijdeme pozdě, což znamená že neseženeme dobrý místa, což znamená že je
neuvidíme zblízka" vřískala na mě jedna z mojich nejlepších kamarádek Niky.
,, Tak a dost" přišla Em a vzala mě za jednu ruku Niky za druhou a násilím mě táhli k aréně. Takže
dneska už je to půl roku, co jsem odjela z Londýna. V New Yorku jsem si našla skvělou práci a ještě
lepší kamarádky. A teď mě ty dvě střeva táhnou na nějakej koncert. Dojeli jsme taxíkem před arénu,
vystoupili jsme a ty dvě střeva už se hnali ke vchodu a na mě zbylo zaplatit cestu. Zasmála jsem se
tomu, protože takhle to bylo vždycky. Došla jsme k nim a nevnímala je. Přemýšlela jsem o tom, co by
se stalo kdybych se postavila rodičům a před 6 měsíci neodjela z Londýna. Z mého přemýšlení mě
vytrhla Em. ,, Tery pojď" chňapla mě za ruky a táhla za sebou.
Stáli jsme přímo pod pódiem a čekali, podle holek, na tu neúžasnější skupiny na světě. Po několika
minutách, které mi připadali jako věčnost se všude zhaslo a na podiu se objevilo pět kluků. Hrklo ve
mně. To snad není možný. Po těch dlouhých 6 měsících ho můžu zase vidět naživo. Ano byli to kluci
Harry, Zayn ,Louis Niall a Liam. Celou dobu jsem se koukala na jednoho a toho samého člověka. Na
člověka kterej mi dokázala poplést hlavu během několika minut, na člověka na kterého myslím
celej den a celou noc. Bylo to neuvěřitelný. Několik písniček, potom přišli twitter otázky a potom zase
písničky. Zpívali Summer Love myslela jsem jestli to třeba nezpívaj místo někoho jináho, aleholky mi
potvrdili , že to je jejich písnička. Parchanti jak to, že mi tohle neřekli. Koncert skončil a my s holkama
čekali až všichni vyjdou a jelikož jsme byli úplně pod podiem šli jsme jako poslední. Celou dobu jsem
myslela na Liama až mě z mého přemýšlení vytrhl dotek na mém rameni cukla jsem otočila se a po
dlouhých šesti měsících jsem se podívala do těch úžasných oříškových očí. Koukla jsem se a holky a
zrvovna si Louí dával placáka s Niky a Niall s Em. Ty zrádkyně oni o tom věděli. Pohled jsem opět
stočila směrem kde stál ten neúžasnější kluk na zemi. Usmála jsem se na něj pohladila jsem ho po
tváři , chytil jí a nechal jí tam. Hypnotizovali jsme se navzájem očima, nemohla jsem to vydržet tak
jsem se holadově vrhla na jeho rty. Konečně jsem je mohla ochutnat aniž bych měla problémy s
nějakou přítelkyní. Jeho ruce se se obtoili okolo mého pasu a já mu ty své spojila za krk vyzvedl mě do
vzduchy a zatočil se se mnou. Od těch šesti lidí, co se na nás koukala se ozvalo hlasité awww a
dokonce i aplaus.
O další 6 měsíců později
Seděl a jsem na oné lavičce v tom samém parku jako v mém snu. Všechno bylo totožné s tím snem až
na jeden malý detail. Koukala jsem se na jezírko a čmárala si slova a noty do sešitu. Úplně jako v mém
snu mě můj princ zezadu objal. Dal mi několik letmých polibků na krk a do ucha mi ale zašeptal.
,, Chyběla jsi mi" na lavičku jsem položila jak tužky tak i blok, otočila se a spojila svoje ruce za jeho
krkem.
,, Ty mě taky" pošeptala jsem a políbila ho. Odtrhli jsme se od sebe a Liam si sedl na lavičku ke mně.
Já jsem se k němu přitulila a oba jsme se koukali na krásnou přírodu. Jednu ruku položil na moje
rameno a druhou hladil moje vystouplé bříško.
Po několika měsících jsem se vrátila do nemocnice, ale už ne na chirurgii, ale na porodní. Narodila se
nám krásná malá holčička. S Liamem jsme se shodli na jméně Isabella. A všichni tři spolu žijeme v
krásném domečku na kraji Londýna.
Ten sen, co se mi zdál v nemocnici, jak jsem po něm byla šťastná byl jenom zlomek toho, co se mi
děje teď a toho jaký štěstí mam.
Tahle povídka je věnována mojí nej. kámošce. Doufám že se ti bude líbit. Je nevěřitelný, že to
všechno končí. Těch devět let uteklo šílenou rychlostí a ještě rychleji utekly ty 4 poslední měsíce, ale
stihli jsme toho za ně dost ( Např: přibližovák a nebo moje současná ozdoba). Pamatuju si když jsme
byli na prvnim stupni dohodli jsme se, že půjdeme na návrhářky teď po několika letech se každá
rozejdeme jinam. Doufám že budeme pořád v kontaktu. Doufám, že se naše slety budou opakovat až
ty budeš na intru. Každopádně náš imaginárni svět přes fb musí zůstat bez toho by to nebylo ono.
I Love You So Much And Directioners Forever :*
PS: Ve čtvrtek nám zazní poslední píseň :')
LampNikk